Pravlov

Pravlovský kostel Navštívení Panny Marie

pocházející z druhé poloviny 13. století, s gotickou věží z 15. století, vybavenou cimbuřím a zděnou helmicí, byl až do roku 1772 zasvěcen sv. Martinu. Už svým půdorysem je to stará, gotická, kamenná stavba, zbarokizovaná v polovině 18. století, z níž zůstaly jen vnější opěrné pilíře a velmi masivní věž, široká téměř jako sám kostel. Na východní straně věže byl ve své době vsazen znak Žabků z Limberka. Za oprav v letech 1750 a 1752, po nichž byl přesvěcen na chrám Navštíveni Panny Marie, dostal kostel dnešní podobu. Gotická věž však zůstala netknuta. Kostel stojí a vždycky stál v nížině, při povodních do něho často vnikala voda a proto byla kostelní dlažba v letech 1748 a 1750 dvakrát zvyšována. Také okolní terén byl navyšován, takže podstavce vnějších opěrných gotických pilířů jsou už dnes úplně skryty pod zemí. Na mohutné, silnostěnné věži, připomínající pevnost, byly už 1691 věžní hodiny, neboť místní kantor už tehdy měl ve svých povinnostech, za které byl placen, také každodenní zvonění a natahování hodin.

Na zač. 20. století podle Vlastivědy moravské byly na věži tři zvony. Největší nesl nápis:

 AVE SANCTA MARIA, MATER DEI, REGINA COELI, PORTA PARADISI, DOMINA. M 1510. (Zdrávas svatá Maria, Matko Boží, Královno nebe, Paní a Bráno nebeská. M 1510).

Na menším zvonu bylo napsáno: S. MARTINE ET NICOLAE ORATE PRO NOBIS. Gegosen von Clement Stecher in Brinn 1797 A PAROCHO PETRO ROHOVSKI. (Svatý Martine a Mikuláši, orodujte za nás. Odlit od Klementa Stechera v Brně 1797 za faráře Petra Rohovského).

Třetí zvon byl bez nápisu. Tyto zvony, tak jako všude jinde, byly patrně všechny zrekvírovány pro válečné účely v letech 1917 a 1942.

Na hlavním oltáři je starobylá socha Matky Boží Panny Marie, po boku s  velkými sochami sv. Martina a sv. Mikuláše. Kostel měl také dva vedlejší boční oltáře a sice jeden, sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Josefa a sv. Antonína a druhý, Bolestné Panny Marie (dříve sv. Šebestiána). Kdysi zde býval i boční oltář Sv. Kříže, hned vedle bývalého bočního vchodu do kostela od školy, z něho však zůstal na zdi jen velký kříž s nadživotní velikostí ukřižovaného Ježíše. Kříž, který byl po velmi nákladných opravách a důkladném odvlhčení celého kostela (provedených za faráře P. Karla Huga, rodáka z Ivančic) a po jeho vymalování v r. 2003, přemístěn do výklenku dnes již zrušeného a zazděného bočního vchodu. Také už dříve býval v pravlovském kostele ještě oltář P. Marie Lurdské, který sloužil o velikonocích současně i jako Boží hrob.

Dnešní sakristie  (původní bývala kdysi pod věží) a boční loď s oratoří nad ní, byly přistavěny až v r.1750. Náklady byly tehdy hrazeny jednak patronem kostela (majitelem panství), který obvykle uhradil nejméně celou jednu jejich třetinu.

 Kamenná křtitelnice nese letopočet 1744 a umělecky vypracované barokní umyvadlo v sakristii pochází z roku 1752. Nad hlavním vchodem do kostela zvenčí je latinský nápis, připomínající výše uvedenou přístavbu, opravu a přesvěcení kostela v polovině 18. století za faráře Maxmiliána Nepomuka Rohovského. Nápis obsahuje tehdy obvyklý kryptogram, podle něhož, když se sečtou jednotlivá zvýrazněná písmena, značící současně i římské číslice, obdrží se letopočet příslušné události, v tomto případě dokončení oprav a nového posvěcení kostela. Nápis je latinský:

Haec ecclesia ex gratia et beneficio principis a Ditrichstein aedificata. Deo Triuni et. B. Mariae Visitanti titulo consecrata consecrante Marcopolitano episcopo st suff. Olom.: Joanne Wenceslao e liberis d. a Freyfels.   M(axmiliano) N(epomuceno) R(ohovský) P(arocho)

Na kůru bylo také ještě v 60. letech min. století torzo velmi starých, silně poškozených a již zcela nefunkčních varhan, které musely být (pravděpodobně již brzy po válce) nahrazeny harmoniem. Nyní jsou v pravlovském kostele používány malé, elektronické varhany CASIO CT 670.

Původní hřbitov údajně býval jen kolem farního kostela, v r. 1800 byl pak zřízen a otevřen úplně nový hřbitov za městečkem u miroslavské silnice, kde je doposud.

K pravlovskému farnímu kostelu, který v současné době nemá pro nedostatek kněží svého faráře a je z rozhodnutí brněnského biskupství spravován od začátku 90. let 20. stol. z Dolních Kounic, jsou přifařeny také Němčičky a Kupařovice. V minulosti sem patřily do roku 1774 ještě také Malešovice a Odrovice a do r. 1873 též Bratčice (dříve psáno Bračice).

Za třicetileté války v r. 1630 byl Pravlov na nějakou dobu přifařen k Dolním Kounicím, po roce1654 byla zase pravlovská farnost na určitý čas spojena s farností medlovskou. Zřejmě to souviselo s tehdejšími těžkými, poválečnými poměry a jejich neblahými důsledky, kdy v obou obcích zůstalo mnoho domů pustých – neobsazených.