Moravské Bránice
Já jsem si vyvolil za ochranu Ježíše, Marii, svatou Annu . . .
Tobě patří čest a chvála, Tvá je všechna moc a sláva, Nejsvětější Trojice !
Na jižním okraji obce byla v r. 1851 postavena kaplička ke cti Nejsv. Trojice s oltáříkem a obrazem sv. Anny, patronky Mor. Bránic.
Na svátek sv. Anny chodíval průvod občanů s hudbou do farního kostela v Dolních Kounicích v upomínku na požár, který před lety zničil většinu domů v této obci. Později bývala každý rok, v neděli po sv. Anně přímo v bránické kapličce sloužena mše svatá za všechny živé a zemřelé občany z Moravských Bránic. Tato tradiční, bránická slavnost pak byla z důvodu rozmáhajícího se dopravního ruchu na přilehlé místní komunikaci, přeložena do farního kostela v Kounicích, kde je ve stejnou neděli každoročně mše svatá sloužena za Moravské Bránice až dodnes.
Kaplička Nejsvětější Trojice v Moravských Bránicích s oltářním obrazem sv. Anny
Na jižním okraji obce, kde z křižovatky u rybníka odbočuje silnice přes most nad řekou Jihlavou do Nových Bránic, před samou hranicí mezi katastrem moravskobránickým a dolnokounickým a v těsné blízkosti prvního domku Nových Kounic, nad mostem přes potok Bukovinu proti chovnému rybníku, je pod kopcem malá kaplička, která byla v r. 1851 postavena obcí ke cti Nejsvětější Trojice. Kaple je vybavena malým oltářem, nad nímž visí hlavní obraz sv. Anny, patronky Moravských Bránic. Každoročně bývala v kapličce sloužena mše sv. vždy v neděli po svátku sv. Anny, za všechny živé i zemřelé občany. Do kaple se však vešel prakticky jen kněz, ministranti a kostelník, lidé museli stát všichni venku, před kapličkou, na silnici a na mostě. Chlapci vždy ochotně obsadili skalní výstupky kolem kaple. Proto někdy později, když se začal zvyšovat provoz na této silniční komunikaci, po které začalo jezdit více aut, byla tato slavnost přenesena do farního kostela v Dolních Kounicích, kde v tuto neděli byly za obec Moravské Bránice slouženy vždy všechny tři mše svaté.
Kaple však nestojí na původním místě. Stála níže, blíž k silnici, ale když vr.1931 se moravskobránický podnikatel a stavitel p. Kališ rozhodl, že ve stráni kopce za potokem postaví nových pět rodinných domků, bylo třeba k nim vybudovat příjezdovou komunikaci a právě té stála v cestě tato kaplička. Byla proto rozebrána a znovupostavena poněkud výše tak, aby před ní bylo místo na tu příjezdovou cestu do nové, slepé ulice s novými domky. Přestavěná kaplička byla 26. července 1931 znovu slavnostně vysvěcena. O přemístění kaple se zasloužily především tři zbožné, svobodné sestry Zoufalé z Mor. Bránic, Kristýnka ( byla učitelkou v Kamenici u Jihlavy ), Anička a Aloisie, které se pak také o úklid a údržbu kaple svědomitě staraly. Další důkladnější oprava kaple byla konána až v r. 1989 zásluhou paní Josefky Pelikánové, která tuto akci organizovala a na její finacování uspořádala po občanech peněžní sbírku. Byla vyměněna krytina, opatřeny nové okapové žlaby, provedeny nové vnější omítky, vnitřní omítka byla opravena a za oltářem i zboku při zemi, kde bylo vždy vlhko od zeminy ve svahu, byla omítka zcela odstraněna a nahrazena dřevěným lakovaným plůtkem, aby cihlové zdivo větralo a vysýchalo. Zednické odborné práce provedl p. Milan Elsner, pomocné práce provedli vesměs věřící občané svépomocí.
Zvonice v Moravských Bránicích
Kromě této kapličky je v Moravských Bránicích uprostřed obce na návrší pod kopcem, na východním okraji obce ještě také zvonice. Dříve, do roku 1929, stávala nad horní částí obce (v proluce mezi domy čp. 5 a čp. 82 vedle Kališovy hospody, kde dodnes jsou ještě vidět schody, které k ní vedly). Zásluhou nynějšího starosty p. Fr. Badina, je stále ještě bránická zvonice v provozu a v r. 2000 byla ještě i opravena a natřena. O vánocích bývá v nočních hodinách dokonce i elektricky osvětlena. Zvoní se ručně (tuto službu zajišťuje paní Vacíková), ve věžičce zvonice je asi 60 kilový zvon "Antonín," je hladký, bez jakéhokoliv nápisu nebo data, byl pořízen za Protektorátu jako náhrada za starý a byl posvěcen tehdejším kounickým kooperátorem P. Sobotkou dne 6. června 1943. Starý, bronzový zvon, byl totiž předtím v r. 1942 zrekvírován Němci a musel být odevzdán pro válečné účely.
Ve třicátých a čtyřicátých letech min. století, byly ze soukromé iniciativy některých zbožných bránických žen a dívek, pořádány pro místní občany a děti také v Moravských Bránicích každý den lidové májové pobožnosti (společné modlení) a sice střídavě u kříže před školou, u sochy sv. Jana Napomuckého před hřbitovem, u kaple Nejsv. Trojice a sv. Anny, také u již neexistujícího červeného dřevěného kříže nad dnešní panelárkou nebo před křížem na kopečku nad silnicí k Ivančicím. V případě deštivého počasí se pobožnost konala také u někoho ve stodole (např. u Kafrdů). Lidé se vždy scházeli u kříže před školou a odtud pak šli společně průvodem na zvolené místo, kde se pak ten den májová pobožnost konala.
Někdy na začátku 20. století prý bylo uvažováno i o možnosti vybudování filiálního katolického kostela v Moravských Bránicích a dokonce bylo plánováno, že by mohl stát pod nádražím na místě, kde pak byla postavena tzv. prodejna půmyslového zboží, dnes velkoobchod hutním materiálem, tedy pod nádražím nad silnicí do Ivančic. Avšak dvě světové války, úbytek starších, věřících občanů i poměrně dobré autobusové spojení do Kounic zřejmě způsobily, že se tyto dobře míněné záměry a představy někdejších zbožných bránických předků rozplynuly a nikdy nebyly nerealizovány.
Zvonice sv.Anny v Moravských Bránicích
