Kostely a památky naší farnosti
Dolní Kounice
Farní kostel sv. Petra a Pavla
Výstavba nového farního a děkanského kostela v Dolních Kounicích
Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme!
Bůh činí vše, aby nás, lidi, spasil a na věčnosti oblažil, lidé však dělají všechno, aby svou spásu zmařili Konrád Kubeš, TJ
Přípravy na výstavbu a co tomu předcházelo
Starý, farní, dvoulodní gotický kostel sv. Petra a Pavla v Dolních Kounicích z roku 1411, který už byl chatrný a pro kounickou farnost malý, neboť věřící se do něho všichni nevešli a mnozí i za největší nepohody museli stát venku, byl tedy katastrofální povodní v noci z 1. na 2. února 1862 natolik poničen záplavovou vodou od řeky (v kostele vystoupila voda až do výše 2,2 m), že tehdejší Okresní úřad v Židlochovicích nařídil kostel zcela uzavřít. Kounický farář a současně i kounický rodák, Mikuláš Steindl stačil ještě včas přenést před zaplavením kostela ze svatostánku Nejsvětější Svátost na kopec do kaple sv. Fabiána a Šebestiána (na tzv. Barborku) a od té doby byly zde, v ještě v menším, stísněném a zcela nevyhovujícím provizoriu, se souhlasem mikulovských Dietrichsteinů – majitelů panství, kteří kapli v roce 1688 postavili, slouženy mše, konány křty, svatby a všechny potřebné obřady, po dlouhých více než 17 let až do roku 1879, kdy teprve byl dostavěn a otevřen nový farní kostel.
Vlevo, na kopci za řekou, barokní, poutní kaple sv. Antonína z r. 1757, vpravo, na kounickém náměstí, farní kostel sv. Petra a Pavla z r. 1879
Už 9 let před tímto zatopením farního kostela, usilovali zbožní a vlivní farníci o to, aby majitelka panství a patronka kounického kostela, hraběnka Herbersteinová, sídlící na zámku v Libochovicích, rozená hraběnka Dietrichsteinová z Mikulova, souhlasila a podpořila vybudování nového kostela v Dolních Kounicích.
Po povodni při bohoslužbách na Barborce se většina farníků do kaple vůbec nedostala (v Kounické farnosti bylo na 5 tisíc duší), slovo Boží neslyšeli a ke stolu Páně se ani nepokoušeli protlačit. Soustavné znesvěcování svátečních dnů, i zdůvodněné vysedávání farníků v hostincích za venkovní nepohody místo přítomnosti na bohoslužbách nemohlo zůstat bez nedobrých následků. Proto stále naléhavěji bylo jednáno a voláno po stavbě nového kostela.
Stará renesanční radnice z r. 1604, kde v poschodí do roku 1754 býval kounický hrdelní soud, vpravo Kölblův dům. Dnes na jejich místě stojí nový farní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1879.
Avšak postavit v Dolních Kounicích za tehdejší situace nový kostel byl značný problém. Měl být podstatně větší než ten starý, už také i proto, že v Kounicích byl od roku 1779 opět děkanský úřad, kostel měl být postaven výše, aby už nebyl ohrožován častými velkými povodněmi od řeky, měl být součástí kounického náměstí nebo se nacházet v jeho těsné blízkosti a měl být situován tak, aby jeho presbytář s hlavním oltářem směřoval pokud možno k východu. Za těchto podmínek bylo velmi nesnadné najít a zvolit pro nový, velký farní a děkanský chrám v Kounicích vhodné místo, které muselo být dostatečně prostorné. Nakonec byly vytypovány a zvažovány dvě varianty: buď zbořit na návrší Kapli sv. Fabiána a Šebestiána a postavit nový kostel tam, nebo zbořit starou renesanční obecní radnici z roku 1604, kde býval v prvním poschodí do poloviny 18. století kounický městský hrdelní soud a k tomu vykoupit a zbořit ještě také sousední poschoďový Kölblův dům s obchody v přízemí. Tato varianta byla nákladnější, ale nabízela větší prostor pro stavbu kostela, který by pak byl i vítanou součástí náměstí. Obě varianty měly své zastánce i odpůrce.
V roce 1868 za kounického faráře Pavla Juřeny, rodáka z Valašska, byla konečně dosažena dohoda se zástupci města ohledně stavby kostela. Bylo prakticky rozhodnuto, že nový kostel bude postaven na místě obecní radnice a sousedního Kölblova domu. Ale ještě mnoho překážek tomu stálo v cestě: nedostatek peněz, obava, zda Kounice budou schopny zajistit profinancování tak velké stavby, nejednotnost názorů u rozhodujících osob, nepochopení patronátního zástupce a nechyběly ani akce, tomuto záměru zcela nepřející. A tak do skutečného započetí stavby nového kostela v roce 1875 muselo uplynout ještě dalších, dlouhých 7 let. Mezitím z iniciativy brněnského biskupství byl v Kounicích ustanoven farářem od 11. července 1874 zkušený kněz, rodák z Drozdova u Zábřehu Ignát Hýbl, který byl patrně větší diplomat než jeho předchůdce Pavel Juřena, jenž pak odešel do Cvrčovic. Od nového faráře zřejmě bylo očekáváno, že za jeho působení v Kounicích se konečně zahájí a uskuteční i ta výstavba nového kostela.
Patron kostela (v kounickém případě hraběnka Teresie Herbersteinová jako tehdy majitelka kounického velkostatku), byl zakladatel nebo mimořádný dobrodinec kostela, kaple, nebo i jiného církevního obročí. Patronátní právo byl souhrn výsad, které církev propůjčovala patronovi, případně jeho nástupci nebo dědicovi. K výsadám však byla připojována i břemena. Patron měl povinnost zejména pečovat o příslušný objekt a hradit úplně nebo částečně náklady na jeho údržbu. Výsadou patrona zase bylo navrhnout a představit biskupovi svého vlastního kandidáta na příslušné beneficium (např. faráře), biskup to ve většině případů akceptoval, ale ze závažných důvodů ho nebyl povinen ustanovit a mohl návrh patrona odmítnout.
Mapka kounického náměstí se starým číslováním domů (červeně) před rokem 1848. Sytě červeně vyznačené objekty zleva: Starý, gotický farní kostel z r. 1411 uprostřed bývalého hřbitůvku, římskokatolická fara z r. 1634, stará renesanční radnice z r. 1604 s vedle stojícím nárožním Kölblovým domem, a kaple sv. Fabiána a Šebestiána, přestavěná Dietrichsteiny v r. 1688. Na místě domů čp. 92 (Balcar) a 93 (Picka) dnes stojí současná kounická radnice čp. 66. V místě malé lichoběžníkové zelené předzahrádky je dnes vchod do kounické radnice.
Vlastní výstavba nového kostela
Dne 8. března 1875 se konečně započalo s bouráním staré radnice. Kostelní konkurenční výbor již předtím, v roce 1874, zaplatil za odstoupenou budovu staré radnice 4.000 zlatých a za sousední dům Františka Kölbla vyplatil 8.000 zlatých rakouské měny. Vypracování základního ideového projektu nového kostela bylo zadáno architektu Schlepsovi z Valtic u Břeclavi (tenkrát se městečku říkalo Valčice, něm. Feldsberg). Ten vypracoval návrh nového kostela ve slohu vlašské renesance, který pak byl detailně dopracován do podoby prováděcího projektu mladým, kounickým stavitelem Antonínem Strnadem, který v něm uvedl rozpočet celkových nákladů ve výši 47.807 zlatých. Po zbourání radnice a Kölblova domu stavitel Strnad také řídil provedení konečných úprav staveniště pro nový farní kostel.
Nový farní kostel sv. Petra a Pavla v Dolních Kounicích, postavený v r. 1879
V srpnu 1877 byla konána licitace na stavbu kostela. Provedení stavby bylo zadáno zkušenému staviteli Jelínkovi ze Židlochovic - rodákovi z Kounic, který nabídl nejúspornější a nejpřijatelnější podmínky. Paní patronka Terezie hraběnka Herbersteinová přislíbila přispět na kostel celkovou částkou 15.000 zlatých ve třech termínech. Ve druhé polovině září toho roku bylo zahájeno kopání základů a 30. října byl do nich uložen první kámen nejstarším zedníkem, 73letým panem Františkem Mihovským, domkařem z Kounic čp. 218.
Na velikonoční pondělí 22. dubna se v Kounicích konala slavnost posvěcení základního kamene. Jeho světitelem byl kounický rodák P. František Eisenfest, farář v Blučině. Slavnostní kázání měl předchůdce kounického faráře Ignáta Hýbla, P. Pavel Juřena z Cvrčovic.
O dva měsíce později, 22. června, se při svých cestách také zastavil v Kounicích brněnský biskup Karel Nöttig, aby shlédl staveniště nového kostela. Byl nadšen a přislíbil, že nový chrám osobně vysvětí. Na jeho stavbu věnoval 200 zlatých.
Následuje výňatek z dopisu zbožného rodáka, váženého občana a velkého místního dobrodince, úředníka v Balcarově továrně Aloise Picky, ve kterém nadšenými slovy popisuje slavnost posvěcení základního kamene pro nový farní kostel své rodné sestře Františce. Dopis je datován 28. dubna 1878:
. . . Hned odpoledne, asi o 1 hodině, dalo se znamení na kopci sv. Antonína střelbou z hmoždířů, což trvalo až do konce slavnosti. O půl třetí hodině přišly přifařené obce v procesích, každá zvlášť v krásném pořádku, se svatým křížem a korouhvemi, znamením to našeho vykoupení a vítězství. V předu šla mládež školní, pak mládenci a panny, pak představenstvo obecní a ostatní lid. Mladší dívky měly vesměs ozdobeny hlavy věnečky. Tu jsem si pomyslil: Ó kdybyste si milé dívky vždy zachovaly svou nevinnost a svému Spasiteli tento neporušený věnec přinesly!
O ¾ na 3 zvonilo se po druhé všemi zvony a tu přišlo 8 kněží do chrámu Páně. (Zřejmě na Barborku). Když se vše uspořádalo, začal se pohybovati nepřehledný dav lidu po silnici ke stavbě nového kostela. Celé staveniště bylo prapory a věnci okrášleno.
Pořádek byl následující: Napřed šla všechna mládež z Kounic a ze čtyřech přifařených osad se svatým křížem a korouhvemi (Moravské Bránice, Německé – dnes Nové Bránice, Mělčany a Trboušany), na to odrostlá mládež, pak některé cechy se svými korouhvemi, spolek hasičů, spolek válečných vysloužilců s hudbou, mládenci z bratrstva Nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, sbor zpěváků, zástup družiček, za nimi pak kráčelo 8 kněží. Za kněžími ubíral se řiditel paní patronky kostela, měšťanosta, kostelní výbor, úřednictvo obecní rady z Kounic a z přifařených obcí, na to veliký zástup lidu, jenž jednak zpívaje, jednak se modle, na určité místo se ubíral.
Když se přišlo na místo, kde kámen základní světiti se měl, zapěli zpěváci píseň a na to vystoupil pan farář z Cvrčovic (Pavel Juřena) činil přiměřenou, krásnou řeč, jíž mnohý posluchač až k slzám dojat byl. Po této řeči četl náš pan farář (Ignát Hýbl) protokol, v němž vylíčeny poměry stavby se týkající od roku 1862. Protokol tento vložen byl s několika měděnými a stříbrnými penězi do láhve, kteráž ku základnímu kameni přiložena byla. Na to základní kámen požehnán, některé z předních osobností udeřily třikráte kladivem na kámen, nějakou zbožnou průpověď při tom pronášejíce. . . . Ku konci zpívali zpěváci sbor „Otče náš“, při čemž velmi jsem byl dojat. Na to ubírali jsme se zpět do chrámu Páně, zpívajíce „Tebe Bože chválíme“, kdež uděleno svaté požehnání, čímž krásná slavnost byla ukončena.
V úterý velikonoční pak přišli všickni dělníci, kteří o stavbě nového kostela pracují, na mši svatou, aby svou práci Bohu obětovali a od všelikého neštěstí ochráněni byli . . .
V období, mezi úředním uzavřením starého farního kostela a otevřením nového, kdy se všechny bohoslužby konaly na Barborce, byly pravděpodobně i nadále používány o větších svátcích zvony na věži starého, pro farníky uzavřeného kostela, jelikož jeho věž měla velmi tlusté stěny a zvoníkům tam proto zřejmě žádné nebezpečí nehrozilo. Na malé, subtilní věžičce Barborky mohly totiž být také jen velmi malé zvony.
Presbytář kounického farního kostela s vánoční výzdobou
Základní kámen, posvěcený na velikonoční pondělí 22. dubna 1878, byl umístěn v hlavním vchodu do kostela pod věží a v něm, ve skleněné nádobě je uložena „památní listina“ (protokol) v obojí zemské řeči i s tehdejšími penězi. Tato listina, kterou dle návrhu místního faráře P. Ignáta Hýbla napsal obecní písař v Kounicích, zní takto:
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Božské, Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen.
Za panování Jeho c.k. Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I., Císaře rakouského, Krále českého a uherského, markraběte moravského etc. . . a Jeho Svatosti Římského Papeže Lva XIII., dne 22. dubna, léta Páně 1878, v pondělí velikonoční, odpoledne ve 3 hodiny, u přítomnosti velikého množství lidu, základní kámen k tomuto farnímu kostelu od P.T. důstojného pána Františka Eisenfesta, tit. konsistorního rady a faráře v Blučině, s plnomocenstvím Nejd. pana biskupa brněnského Karla Nöttiga, slavně posvěcen byl.
Hrůznou povodní řeky Jihlavky dne 2. února 1862 byl starý farní kostel, který na pravém břehu řeky, severně od náměstí stál, tak poškozen, že z nařízení tehdejšího c.k. okresního úřadu v Židlochovicích Adto 15. března 1862 čís. 1376 pol. uzavřen býti musel a služby Boží v malé kapli sv. Fabiána a Šebestiána (kaple sv. Barbory) od této doby konány byly.
Již roku 1865 bylo stavení nového kostela dle nákresu p. Františka Schleps-e, stavitele ve Valčicích (Valtice) za Břeclavou ustanoveno a politické i konsistoriální povolení dosaženo, avšak dílem nesvornost mezi jednotlivými stranami, dílem nepříznivé poměry, zvláště však vpádem Královského pruského vojska roku 1866 utrpěné velké škody, započetí stavby překážely.
Teprv roku 1873 dala Vysoce rozená Paní hraběnka Teresie z Herbersteinů, rozená Kněžna z Dietrichsteinů, nynější majitelka Kounického velkostatku, jakožto patronka zdejšího kostela, své svolení k stavění nového kostela na tomto místě a dle úmluvy s Kostelním Konkurenčním výborem k tomu 15.000 zl. r. m. věnovala.
Zde stála dříve městská radnice a dům Františka Kölbla, které výbor roku 1874, onu za 4.000 zl r.m., tento za 8.000 zl. r.m. odkoupil. Bourání obou začalo 8. března 1875 a místo pro nový kostel urovnáno.
Od architekta pana Schleps-e vyhotovený nákres byl pro úhlednost od mladého stavitele Antonína Strnada ve slohu vlašské Renaisance přepracován a výlohy stavby na 47.807 zl. r.m. vypočítány.
Stavba byla offertní cestou vypsána a v sezení dne 14. září 1877 panu Josefovi Jelínkovi, staviteli v Židlochovicích, rodáku Kounickému, co nejméně požadujícímu, prominutím 6,5% navrženého rozpočtu svěřena, s kopáním základů ihned započato, první kámen do základu dne 30. října 1877 položen, ještě tohož roku základy až k výšce podstavce (sokl) vyvedeny a celá stavba do konce srpna 1879 dohotovena a k církevnímu posvěcení odevzdána býti má.
Výlohy budovy kostela tohoto byly mimo jmenovaného příspěvku Paní Hraběnky z Herbersteinů na základě (odváděné) c.k. daně dne 3. ledna 1874 na (Dolní Kounice a) přifařené obce takto rozvrženy:
Dolní Kounice 17.535 zlatých 51 krejcarů
Mělčany 5.852 zl. 81 kr.
Trboušany 5.693 zl. 27 kr.
Moravské Bránice 4.483 zl. 39 kr.
Německé Bránice 3.813 zl. 35 kr.
Úhrnem 37.378 zl. 33 kr.
(Vycházelo se tehdy - v r. 1874 - z předpokladu, že celkový náklad na stavbu kostela by mohl činit v konečném stádiu 60.000 zl.)
Tyto příspěvky však nestačí, jelikož hlubší a silnější základy, než ponavrženo, větších výloh požadovati budou.
Při svěcení tohoto kamene držel kázání v.p. Pavel Juřena, farář v Cvrčovicích, bývalý farář kounický. Toho času:
Duchovenstvo:
P.T. Důst. Okresní p. děkan Josef Zeckel, farář v Pravlově, rodák Kounický
Místní farář p. Ignát Hýbl, rodák z Drozdova u Zábřeha
Místní cooperátor p. Petr Čech, narozen v Rovenském u Zábřeha
Laikové:
C.K. místodržitel Moravy v Brně, Jeho Excellenz Baron Possinger
C.K. okresní hejtman v Brně p. Konrád Schrötter
Řiditel velkostatku Kounického a zárověň zástupce patronátní p. Antonín Benesch v Pohořelicích
Předseda konkurrentního výboru kostelního a zároveň měšťanosta v Kounicích pan František Ježek, o tuto stavbu velice zasloužený
Obecní radní v Kounicích: p. František Strnad
p. Karel Vrzal
p. Bedřich Mossig jun.
p. Josef Hubáček
Městský tajemník p. František Černohorský
Městský nadučitel p.Antonín Rypal
Kostelní hospodáři:
p. František Kölbl
p. Antonín Eisenfest
Hraběcí nadlesní p. Antonín Drábek
Hraběcí správec p. František Matyáš v Kounicích
Představený obce v Mělčanech p. Jakob Fráňa
Obecní radní p. Jan Zoufalý
p. Antonín Šalplachta
Představený obce v Trboušanech p. Vincenc Kolesa
Obecní radní p. Karel Badin
p. Karel Maluška
Představený obce v Mor. Bránicích p. Jakob Oulehla
Obecní radní p. František Hodovský
p. Martin Pazourek
Představený obce v Něm. Bránicích p. František Badin
Obecní radní p. Jan Nešpůrek
p. Matěj Oulehla
Peníze vložené (do láhve s tímto dokumentem, přiložené k základnímu kameni):
a) stříbrné: 1 kus 1 zlatý, 1 kus ¼ zl., 1 kus 20 krejcarů, 1 kus 10 kr., 1 kus 5 kr.
b) b) měděné: 1 kus 4 kr., 1 kus 1 kr., 1 kus 5/10 kr.
Obilné ceny (současné) za 1 hektolitr:
pšenice 1 zl. 40 kr., žita (rži) 6 zl. 65 kr., ječmena 5 zl. 75 kr., ovsa 4 zl. 15 kr.,
prosa 11 zl. 5 kr., čočky 7 zl. 65 kr., hrachu 10 zl. 45 kr.
Poznámka: 1 hl pšenice váží cca 75 kg, 1 hl ječmene váží cca 63 kg, - záleží na velikosti zrna a vlhkosti. Měření obilí v hektolitrech se neujalo a později opět bylo udáváno v metrických centech (q = 100 kg)
Cena: vína 1 litr 32 kr. rak. měny
piva 1 litr 16 kr.
masa hovězího 1 kg 60 kr.
Dříví: za 1 metr dubového 13 zl. 40 kr.
měkkého 8 zl.
Vlastnoruční podpisy: Tak listina.
Kromě osob, uvedených v listině, byli na svěcení základního kamene ještě přítomni:
P.T. P. Jan Táborský, konsistorní rada a farář v Pohořelicích
P. Ignát Konečný, farář v Bratčicích
P. Matěj Christ, cooperátor u p. děkana v Pravlově
P. Augustin Nezval, cooperátor v Tuřanech, dříve v Kounicích
Kostelní náměstí v Dolních Kounicích v roce 1925
1879 V září tohoto roku byla stavba nového farního kostela v Dolních Kounicích dokončena.
Dne 9. října byla novostavba kostela komisionelně prohlédnuta a „za dobrou uznána.“
19. října o dvacáté neděli po Sv. Duchu (byla to zároveň posvícenská neděle), byl nový kostel benedikován (požehnán) a zasvěcen opět sv. Petru a Pavlu jako byl kostel starý z roku 1411. Benedikci provedl kanovník stoliční kapituly brněnské Jan Křtitel Raus, ježto brněnský pan biskup Nöttig byl nemocen a nemohl sám nový kostel vysvětit, jak při své návštěvě Kounic přislíbil. Proto vlastní slavné biskupské svěcení bylo odloženo na pozdější dobu až po jeho uzdravení. Ten už se však nikdy neuzdravil a zemřel v lednu 1882.
Při slavné benedikci nového kostela (19. října) kázal P. Jan Lazar, zámecký kaplan ze Židlochovic. Přítomno bylo 20 kněží.
A ještě jednou krátký citát z jiného dopisu Aloise Picky, který se týká radostné nálady o sobotním předvečeru (18. října) před onou posvícenskou nedělí, kdy byl kostel slavnostně otevřen, benedikován a zasvěcen sv. apoštolům Petru a Pavlu:
. . . Asi o 6. hodině večerní bylo náměstí osvětleno, hudba a střelba, jež dlouho do noci trvaly, oznamovaly slavnost budoucího dne. . . . Vzpomněl jsem si také na utrpení, kterých jsem pro stavbu tohoto chrámu Páně zakusil, na modlitby a slzy, které jsem v čas pronásledování Bohu obětoval. Nyní se vše změnilo. . . . Protož buďme v každém kříži trpěliví, jejž na nás dobrotivý Bůh sesílá, poněvadž se každé utrpení promění ve slávu věčnou. Mimo to cítíváme již zde, na světě vnitřní radost a útěchu, což jest předtuchou odplaty naší na věčnosti.
Teprve až za 10 let, v neděli 25. června 1889 před svátkem sv. Petra a Pavla u příležitosti biskupské generální vizitace byl nový farní a děkanský chrám v Dolních Kounicích konečně konsekrován (vysvěcen) novým brněnským biskupem Františkem Saleským Bauerem. Stalo se tak za faráře Františka Keše, rodáka z Veselí nad Lužnicí, který však, bohužel, nezanechal o této události ve farní kronice žádnou zprávu.
Rekapitulace:
Hlavní parametry kostela: délka 45 m, šířka 21 m, výška 20 m, výška věže 41,6 m
Kostel byl navržen a postaven ve slohu vlašské renesance
První, koncepční, ideový návrh vypracoval architekt Schleps z Valtic u Břeclavi
Prováděcí projekt: Antonín Strnad, stavitel z Dolních Kounic
Stavbu kostela provedl stavitel Josef Jelínek ze Židlochovic, kounický rodák, který se zavázal ušetřit 6,5% z nákladů, uvedených v rozpočtu projektu
Fundátorkou – patronkou kostela byla Terezie hraběnka Herbersteinová, rozená Ditrichsteinová z Mikulova, majitelka kounického velkostatku, sídlící na zámku v Libochovicích, která přispěla na stavbu kostela částkou 15.000 zl. ve třech splátkách.
Celkové náklady na stavbu kostela:
Původní předpoklad – max. odhad 60.000 zlatých rak. měny
Rozpočet prováděcího projektu 47.807
Konečná částka dle Aug. Kratochvíla 52.378 zlatých 33 krejcarů
Konečná částka nákladů je uvedena ve Vlastivědě moravské, vydané v roce 1904.
Patronka kostela Terezie hraběnka Herbersteinová navštívila Kounice a po prvé vstoupila do „svého“ nového chrámu dne 14. června 1880.
Pro interiér nového kostela bylo postupně v následujících
padesáti letech pořízeno nebo darováno:
1880 Nová Führichova křížová cesta z Tyrol – věnoval Alois Picka 700 zl.
1881 Misijní kříž
1885 Sochy sv. Cyrila a Metoděje 164 zl
1886 Boční oltáře sv. Kříže a P.Marie bolestné, věnoval Alois Picka 680 zl.
Socha P. Marie lurdské – věnovaly dvě dívky z Mor. Bránic 100 zl.
1887 Socha sv. Josefa – věnoval J. Spitz 120 zl.
1895 Ozdobné zábradlí – mřížka mezi presbytářem a chrám. lodí,
věnoval M. Oprchal 420 zl.
1900 Nový velký koberec k hlavnímu oltáři 126 zl.
1902 Stříbrný kalich – věnoval F. Hodovský 230 K
Pozlacená lampa na věčné světlo – věnovala Hedvika Oulehlová 620 K
1903 Nové dvoumanuálové pneum. varhany - Mölzer Kutná Hora 8.000 K
1905 Nový lustr – ještě na svíčky (elektrifikace Kounic až v r. 1919) 603 K
1908 Svatostánek a 3 sochy na oltář sv. Kříže (Boží hrob) 600 K
1911 Nový svatostánek na hlavní oltář 1.000 K
1919 První menší elektrifikace osvětlení kostela
1923 Barevná vitrážní boční okna do farního kostela - věnovali farníci
Nový Betlém pro farní kostel 4.835 Kč
1926 3 nové velké bronzové zvony Maria, Sv. Petr a Pavel, Sv. Antonín,
opakovaně pořádány na ně sbírky po domech ve farnosti 39.600 Kč
(Zvony byly zrekvírovány Němci na válku, odvezeny z Kounic byly 19. 3. 1942 v den,
kdy též byli násilně odtransportováni všichni kouničtí Židé do Terezína)
El. osvětlení hlavního oltáře 4.000 Kč
1927 Vymalování presbytáře 2.417 Kč
Nový Boží hrob u oltáře sv. Kříže 14.500 Kč
1928 Oprava všech soch 2.000 Kč
El. osvětlení bočních oltářů a soch
1929 Pozlacení hlavního oltáře 1.700 Kč
Zbudování závětří u bočních vchodů 3.685 Kč
1930 Sochy Božského Srdce Páně, Nep. Srdce P. Marie,
sv. Františka a sv. Terezie od Ježíška 2.900 Kč
Další elektrifikace kostela 4.000 Kč
Kromě těchto, i jiných dalších vydání, musela kounická farnost průběžně předtím i potom zabezpečovat zejména časté opravy střechy a fasád na kapli sv. Antonína, vystavené enormně nepříznivým povětrnostním podmínkám, jakož i opravy barokních kapliček křížové cesty. Nepříjemně překvapivou skutečností byla také hned u nového farního kostela nevhodně vyprojektovaná příliš plochá střecha, osazená navíc černou, nerovnou, štípanou břidlicovou krytinou, která při dešti s bočním větrem umožňovala snadný průnik dešťové vody pod krytinu, která pak dále prosakovala přes půdu a klenební stropy až do kostela. Proto poměrně brzy musela být nákladně původní krytina nahrazena nad presbytářem a sakristií plechem a nad celou chrámovou lodí rovným, hladkým eternitem. Původní černá břidlice se až do dnešních dnů zachovala proto pouze na kopuli věže.
A tak paradoxně „díky“ katastrofální povodni v roce 1862, po dalších dlouhých 17 letech, plných starostí, práce a řešení nejrůznějších tíživých a závažných problémů, se kounická farnost konečně dočkala nového, velkého farního kostela.
Deo gratias ! Stanislav Liškutín
Farář Pavel Juřena, rodák z Halenkovic na Valašsku, v Kounicích byl v letech 1867 – 1874, kdy měl k dispozici pouze kapli Barborku, neboť starý kostel u řeky byl již po povodni 5 let úředně uzavřen a nový se při jeho odchodu z Kounic do Cvrčovic ještě nezačal stavět
Patronka kounického kostela Teresie hraběnka Herbersteinová, roz. hraběnka Dietrichsteinová, nar. 1822, zemř. 1895, majitelka kounického velkostatku, sídlila na zámku v Libochovicích. Na stavbu nového kostela věnovala 15.000 zlatých.
Původní kamenná křtitelnice s dřevěným vyřezávaným poklopem ze starého gotického kostela byla po povodni přenesena na Barborku, kde byla až do otevření nového kostela i nadále používána. Později se odtud ke konci min. století údajně ztratila.
Pamětní deska, věnovaná patronce kostela v předsíní za hlavním vchodem
Pamětní deska, připomínající postavení kostela v r. 1879 v předsíni kostela
Faksimile třetí strany donátorské listiny patronky kostela z r. 1873 stvrzující, že druhá třetina daru ve výši 5.000 florinů (zlatých) na výstavbu kostela bude vyplacena k 1. květnu 1874 a třetí třetina taktéž ve výši 5.000 florinů bude zaslána k 1. květnu 1875.
Podpis faráře Hübla, rodáka z Drozdova u Zábřehu - byl Kounicích v letech 1874 – 1894,
kdy se stavěl a zařizoval nový farní kostel a podpis stavitele kostela Josefa Jelínka
Podpisy členů Kostelního konkurenčního výboru i jeho předsedy a zárověň měšťanosty Dolních Kounic Františka Ježka (Fr. Jeschek – nahoře)
Dolní Kounice – Kaple Barborka, farní kostel sv. Petra a Pavla, v pozadí zámek
Pohled z kůru na interiér farního kostela v Dolních Kounicích
Kaple svatého Antonína a Floriána v Dolních Kounicích
K tobě svatý Antoníne, s prosbou vřelou dnes lid tvůj,
s důvěrným se srdcem vine, ochraňuj nás, při nás stůj!
Na pahorku, v nadmořské výšce 262 m, stojí severně nad Dolními Kounicemi zdaleka viditelný kostelík – kaple svatého Antonína Padovanského. Když v minulosti kouničtí mladíci a tovaryši vandrovali za prací a novým životem k jihu, do Rakous a do Vídně, v některých případech už navždycky, ještě před Malešovicemi a Odrovicemi se zastavovali a hluboce dojati obraceli se naposled zpět, k milovaným, rodným Kounicím, kde zanechali své dětství, rodiče, sourozence a ze kterých už v dálce viděli na kopci jen tu kapli svatého Antonína.
Kaple sv. Antonína již zdaleka vítá všechny poutníky a rodáky, přicházející do Dolních Kounic
Po dlouhé, kruté a vyčerpávající třicetileté válce, za držení kounického panství Maxmiliánem II. Dietrichsteinem, který v roce 1644 potvrdil Kounicím městská privilegia, byla v roce 1654, z rozhodnutí starostů, rychtářů a radních z městeček Dolních Kounic, Pravlova a okolních obcí, postavena na návrší nad Kounicemi původní, nevelká, dřevěná votivní kaple, zasvěcená sv. Antonínu a sv. Floriánu. Dochovaná, německy psaná zakládací listina z 30. dubna 1654, byla potvrzena v Olomouci již 7. května 1654 a to generálním vikářem a kanovníkem olomouckého biskupství Klaudiem, pánem ze Sorina. Její úvodní textová část zní v překladu následovně:
My, starostové, rychtáři a radní, s celou obcí nynější i budoucí městečka Dolních Kounic a Pravlova, jakož i rychtáři, starší, přísežní obcí a vesnic Němčice (dnešní Němčičky), Kopařovice, Malešovice, Odrovice a všech jiných osad, ležících na kounickém panství a poddaných Jeho knížecí Milosti, urozenému pánu, panu Maxmiliánu, říšskému knížeti z Dietrichsteina, na Mikulově (následují jeho další tituly …), vyznáváme a oznamujeme za sebe a své potomky na věčné časy tímto listem, kdekoliv se bude čísti, že jsme si umínili z dobré vůle a svého zdravého předcházejícího uvážení mnohonásobných trestů, jež Svrchovaný pro naše nesčetné hříchy nyní po mnoho let, jak válkou, mrazy, krupobitím a jiným zlým povětřím a ohněm na nás ráčil dopustiti, že úroda na polích, víno a obilí, jakož i domy a stodoly skoro každoročním ohněm, spravedlivou (jak nepochybujeme) rukou Páně skrze naše provinění byly zničeny.
Abychom tedy spravedlivé tresty zmírnili a jeho, nám hněvivě hrozící ruku uchlácholili, obrátili jsme se ku přímluvě oslaveného a velkého světce svatého Antonína z Padovy a svatého Floriána, předně však pro větší čest Nejvyššího Boha, pak jmenovaných velkých světců, a vykonavše veřejný slib každoročně jeho slavnost a svátek, který se slaví dle ustanovení sv. katolické církve dne 13. června, slaviti, jakož i potřebné povolení od duchovní a světské vrchnosti si vymoci. A aby horlivost v nás a v našich potomcích k těmto svatým světcům neochabla, jednomyslně jsme se zavázali i s Jeho Milostí, naším milostivým knížetem a pánem, vysoce důstojným knězem Janem Aloisem Thomanem, farářem v Kounicích a Abrahamem Stillerem, farářem v Pravlově a v Malešovicích, předně k velké úctě Boží, pak k slávě svatého Antonína z Padovy a svatého Floriána, na naše vlastní útraty, na kopečku ležícím u a při městečku Kounicích, kapli zbudovati a vystavěti.
Od té doby, co se nad Kounicemi zabělela kaplička sv. Antonína, nebylo prý slyšet o žádném všeobecném neštěstí na polích nebo ve vinicích. Svátek sv. Antonína se stal velikou slavností celého okolí a přespolní věřící v ten den přicházeli každoročně do Kounic ve 12 až 15 procesích, zvláště když Ferdinand kníže z Dietrichsteina pro poutníky vymohl v Římě v roce 1669 pro tento slavnostní den v Dolních Kounicích možnost získání plnomocných odpustků. Tehdy mimo české a německé kázání a velké, hlavní služby Boží, bývalo v kapli ten den kněžími – poutníky – slouženo ještě dalších 12 až 32 mší svatých a celkem až 1.700 poutníků přistoupilo ke stolu Páně. Množily se i soukromé pobožnosti a mnozí přednášeli své prosby, při cestě na pole nebo do vinohradu, svému oblíbenému patronu svatému Antonínovi i ve všední dny venku, před zavřenými dveřmi kaple.
Kounická poutní kaple sv. Antonína s barokními kapličkami křížové cesty, které v minulých letech nechalo důkladně a stylově opravit město Dolní Kounice.
Jak vypadala původní dřevěná kaplička, postavená v r. 1654, se dnes už neví. Vešlo prý se dovnitř sotva 100 lidí, její popis a vyobrazení – pokud je známo – se nikde nezachovalo. V roce 1689 sice došlo v původní kapličce k nějakým stavebním úpravám, ale k podstatnému rozšíření vnitřních prostor to zřejmě nevedlo.
Protože původní dřevěná kaplička naprosto nestačila tak velkému počtu poutníků, byla někdy před rokem 1757 zbořena a ještě v témž uvedeném roce byl nákladem Karla Maxmiliána, knížete z Dietrichsteina a dalších, dnes neznámých dobrodinců vystavěn nový, podstatně větší a výstavnější zděný poutní kostel, jak jej známe a máme dnes. Byl navržen a postaven barokním dvorním stavitelem knížat z Dietrichsteina, stavitelem Františkem Antonínem Grimem z Brna, který studoval ve Vídni a v Římě a který prý kounickou kapli sv. Antonína navrhl a postavil v podobě kopie dle půdorysu velkého a nádherného římského kostela S. Agnese in Piazza Navona, který se mu tam obzvláště zalíbil.
Interiér poutní kaple sv. Antonína a sv. Floriána v Dolních Kounicích (2007)
Kounická poutní kaple je postavena na kopci, na levém břehu řeky Jihlavy, z pevného materiálu, s velkou klenutou kopulí, má tři vchody, hlavní a dva boční. Nad hlavním oltářem je obraz sv. Antonína, který pochází přímo z italské Padovy,
