O farnosti

    Farnost zpřítomňuje v dané lokalitě církev. Protože je farnost určitou realizací místní církve, je pro pochopení jejích základních úkolů nutný pohled eklesiologie. Ta je schopna ukázat, jaké postoje, úkoly a počiny je třeba ve farnosti zrealizovat. Farnost by se měla projevovat skutečně jako církev, aby se v ní realizovalo poslání církve, aby nebyla jen něčím, co hraje roli podobnou národopisnému kroužku či nějaké instituci pro zkrášlení rodinných slavností, aby nebyla "zbožnou variantou sboru pro občanské záležitosti". Pastorační úkoly farnosti se dnes neomezují jen na udílení svátostí a katecheze. V zásadě je pastorační činností církve, v širším slova smyslu, činnost směřující jak "dovnitř církve", tak "vně církve". K základním úkolům farnosti patří klasické role křesťanů a církve, čímž míníme podíl na Kristově úkolu kněžském, královském a prorockém anebo nověji: 

                                              MARTYRIA /svědectví víry/
                                              LEITURGIA /bohoslužba,slavení/
                                              DIAKONIA/služba druhým/
                                              KOINONIA  /společenství/
 

Člověk touží zažít bratrštější a lidštější vztahy:"Této touze může vyhovět farnost...:být ve světě domem,který je otevřen a slouží všem - anebo, jak rád říkával papež Jan XXIII.: "Vesnickou studnou, ke které přicházejí všichni žízniví obyvatelé vesnice." /Christifideles laici 27/
    Rozmanité projevy společenství věřících, které obohacují život farnosti a zároveň naplňují úkoly dnešní farnosti můžeme prakticky charakterizovat takto:
  bohoslužba
  péče o vlastní členy
  péče o potřebné - vlastní i cizí
  péče o šíření evangelia
  péče o veřejné věci
  péče o ty, kteří se životu farnosti vzdálili
  péče o to, co jsme zdědili - např. kulturní památky,budovy,pozemky