Chrámová duchovní hudba  

   

                    Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech !

                    Chvalte ho všichni jeho andělé, chvalte ho všechny jeho

                     zástupy ! Neboť jeho jméno je vznešené a svaté . . .

 

Farní kostel sv.Petra a Pavla v Dolních Kounicích

            Zachované notové materiály, které jsou v zadní místnosti kounického kůru uloženy ve dvou archivních skříních napovídají, že v tomto kostele byla vždy provozována chrámová hudba na velmi dobré úrovni, zejména v první polovině 20. století. Jak to bylo s chrámovým sborovým zpěvem ve starém farním kostele u řeky, nebo v mezidobí provizoria na Barborce v letech 1862 až 1879, kdy byla teprve zajišťována příprava a stavba nového kostela, nevíme a asi se už nic podrobnějšího nikdy nedozvíme. Alois Picka se v dopise své sestře Františce z 28. dubna 1878 zmiňuje, že při svěcení základního kamene pro nový farní kostel šel v průvodu mezi jinými korporacemi také sbor zpěváků, kteří pak při vlastním svěcení zazpívali sbor Otče náš, při kterém prý byl velmi dojat. Kdo byl v té době varhaníkem a na jaký nástroj vlastně hrál - ať už ve starém kostele nebo na Barborce - se dnes téměř neví, neboť to tenkrát jako všeobecně známou skutečnost zřejmě nikdo ani neměl potřebu zaznamenat. Také ve farní kronice se sice dočteme, kdy byl v Kounicích mor, povodně nebo krupobití, kdy přes městečko táhli Prusové nebo Francouzi, jaké byly pořízeny nové ornáty nebo korouhve, kolik se faráři urodilo věder vína, ale marně bychom tam hledali až na sporé výjimky jména varhaníků ze starého farního kostela, popis, původ, stáří a vybavení používaných varhan nebo jakoukoliv zmínku o tehdejším chrámovém sboru. Zdá se, že dlouhodobé skutečnosti, které byly normální a byly tehdy všem místním lidem dobře známé, se bohužel, asi nikomu nejevilo potřebné někam zapisovat.

 

            Jen v archivu města Dolních Kounic, jak uvádí kounický historik Milan Řiháček , se v kusých záznamech zachovalo několik jmen učitelů - kantorů, kteří zřejmě bývali též současně varhaníky ve farním kostele:

 

1627  byl kounickým kantorem Daniel Boskovský

1663  je připomínán rektor školy Jiřík Ervicher

1684  je tam vzpomínána Jana - manželka varhaníka

1696  zemřel rektor Wenceslaus Elephant, varhaník, patrně manžel zemřelé                       Jany, který byl zřejmě nástupcem Jiříka Ervichera

1713   byl kounickým rektorem Tomáš Link

1714   byla pohřbena Veronika, manželka varhaníka Jiřího Wundera

1715   nastoupil jako rektor Jan Blaschke

1740 až 1780 byl kounickým kantorem Karel Weidholz. Dostával 20, později 40 zlatých ročního platu a týdenní "sobotáles" (vybíraný od rodičů    každého žáka každou sobotu), který činil v I. třídě 1,5 krejcaru, (ve II. třídě 2,5 krejcaru) a krajíc chleba. Od r. 1868 – kdy byla zřízena druhá třída - se na kounické škole objevuje také učitelský pomocník.

1780   se stal kounickým kantorem Josef Zrzavý, učil v Kounicích 30 let. Za              něho byli učitelskými pomocníky postupně Wenzel Vodička z Velké                Bíteše, Mathias Schön z Olbramovic, Leopold Baar, Franz Zrzavý,              Johan Dusík - byl později učitelem a varhaníkem v Lipůvce, (pravděpodobně pradědeček pozdějšího ivančického varhaníka Václava Dusíka nar. 1899, jedná se o moravskou větev slavné hudební rodiny Dusíků - viz čs. hudební naučný slovník)

1811   byl vedoucím učitelem v Kounicích Josef Komárek. Do r. 1817 byl                             potom učitelským pomocníkem Johan Dworzaczek a po něm Martin                     Komárek. Také mnozí učitelští pomocníci ovládali velmi dobře hru na varhany.        

                  

             V nejstarších notopisných, velmi úhledně psaných materiálech na kounickém kůru se však jako předchůdce řídícího učitele a varhaníka Adolfa Kupky vyskytuje jméno Vincenc Schütz, nar. 20. 12. 1856 ve Vyprachticích v Čechách (10 km od Lanškrouna), absolvent tříleté varhanické školy v Praze, zemřel jako teprve 46letý 20. 2. 1902 v Dol. Kounicích. Bydlel v čp. 73 naproti kostelu. S pohnutím vyprávěl náš, dnes už zemřelý basista Jaroslav Brabec, že jeho tatínek, Jan Brabec – perleťář, ačkoliv měl dobrý hlas, nemohl chodit do sboru, protože tehdy neměl žádné lepší šaty. A varhaník pan Schütz, aby ho do chrámového sboru přece jen získal, mu ty nové šaty koupil za své peníze.

 

 

Vincenc Schütz, kounický varhaník a učitel hudby v letech 1879 - 1902

 

            Příznivější situace pro chrámový sbor mohla nastat až v novém farním kostele, kde byl velký kůr, kam byly zpočátku přeneseny z Barborky nějaké starší malé varhany a na němž byly až v r. 1903 instalovány nové, dvoumanuálové, pneumatické varhany od kutnohorské varhanářské firmy Mölzer. Varhaníkem se někdy před rokem 1900 stal pedagog a skvělý muzikant Adolf Kupka (přišel do Kounic 1897), který si mohl své budoucí zpěváky ze svých žáků vytypovat a připravit už ve škole, který jistě neměl nikdy nedostatek zpěváků nebo muzikantů, neboť tenkrát téměř v každém domě někdo na něco hrál a varhaník mohl mít naopak problémy, jak se zbavit těch, kteří se do sboru sice horlivě hlásili, ale nebyli obdařeni ani hlasem či hudebním sluchem nebo jen v nevyhovující míře. A zpívat nebo hrát na nějaký hudební nástroj v kostele, byla tehdy veliká čest, které si lidé považovali.

 

Adolf Kupka, učitel, varhaník, později ředitel obecných škol, v Dolních Kounicích, zastával funkci varhaníka v letech 1897 – 1920. Ale i potom o svátcích dirigoval chrámový smíšený sbor.

  

            Kounický rodák a hudební skladatel Metoděj Knittl Kounický, nar. 1885, rád vzpomínal ve svých dopisech na období, kdy už ve svých 8 až 14 letech zpíval jako choralista na kůru nového kounického farního kostela pod vedením regenschoriho p.Vincence Schütze a později jeho nástupce p. Adolfa Kupky. Protože Metoděj Knittl odešel z Kounic jako 15 letý chlapec a už se sem nikdy nevrátil, (žil ve Vídni a na sklonku života v Praze - Modřanech), znamená to, že ke změně varhaníků Schütz - Kupka muselo dojít už nějaký rok ještě před rokem 1900 (možná to bylo již v roce 1897, kdy Kupka nastoupil na kounickou obecnou školu jako učitel). Schützovy poslední, vždy krasopisně a velmi úhledně vyvedené rukopisné party jsou jím parafovány a datovány v letech 1884, 1886 a 1890. Znamená to tedy, že jako varhaník působil v novém farním kostele minimálně nějakých 16 - 17 let, ale nových varhan už se zřejmě nedočkal, neboť byly postaveny až po jeho smrti v r. 1903. (Podle matriky úmrtí se Schütz narodil 20.12.1856 ve Vyprachticích v Čechách, zemřel 20.2.1902 v Dolních Kounicích. Bydlel v domě čp.73 naproti kostelu.

 

 

Vojtěch Mazel, absolvent Janáčkovy varhanické školy, varhaník a učitel hudby z Líšně, v Kounicích působil v letech 1920 až 1960, předtím byl varhaníkem v Tuřanech a ještě předtím za první světové války ve Šlapanicích zastupoval na vojnu odvedeného varhaníka Müllera

 

            Metoděj Knittl Kounický ještě jako 90 letý také rád vzpomínal na jednotlivé zpěváky a hudebníky z kounického kůru svého dětství. Pamatoval si na flétnistu pana Kvasničku z Mor. Bránic, který nikdy nechyběl, na pana Ježka, pana Janíka a jeho choť, na řídícího učitele Antonína Langa, pana Rypara, pana učitele Kupku, slečnu Vytopilovou, na basistu pana Varneke, violistu pana Kašpara a na „mnoho dalších, které již kryje posvátná zem“.

 

Varhaník a malíř obrazů Antonín Holý (v Kounicích 1960 – 1990) dojížděl po smrti varhaníka Mazla hrát do Kounic na varhany z Ivančic

            Jádrem repertoáru kounického chrámového sboru v té době byly podobně jako i jinde především předepsané chorálové zpěvy a latinské mše s liturgickým textem, které musely mít části Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei. Notové tištěné materiály byly vesměs rakouské a německé provenience, vytištěné v Insbruku nebo v Lipsku, a to od různých , osvědčených skladatelů, (Josef Gruber, Franz Schöpf, Johannes Schweitzer, Robert Führer, Josef Gregor Zangl, Karl Seyler a máme v archivu i torzo Mozartovy Messe No. 11, ve které je pro varhany uveden jen jednořádkový, číslovaný bas, tzv. generálbas). Všechny tyto notové materiály byly v solidním, tištěném, kompletním provedení, obsahujícím zpravidla dvě partitury pro varhaníka a dirigenta, jednotlivé hlasy pro zpěváky: soprán, alt, tenor, bas např. po sedmi kusech - někdy i více - a samozřejmě také party pro hudebníky, hrající na housle, violu, cello, kontrabas, klarinety, trubky, trombony, lesní rohy a případně i na tympány a triangl. Kounický kůr byl vabaven vlastními hudebními nástroji. Trubky a klarinety bývaly dříve laděny do C, aby bylo jednotné předznamenání a nedocházelo k potížím při příp. transpozicích. Dnes už se používají klarinety i trubky v B ladění, ale když se má pro ně upravit part z nějaké starší mše, psané např. ve čtyřech křížcích, (např. mše od Diabeliho v  E dur) pak najednou B nástroje musí mít v předznamenání 6 křížků a to většinou amatérští hráči nezvládají. Z těchto důvodů nejsou proto už dnes s B nástroji některé i velmi pěkné starší mše a skladby dobře použitelné, protože by se celá kompletní mše musela přetransponovat a velmi pracně ručně přepsat a rozepsat do jiné, vhodnější tóniny.

 

                  Kounický chrámový sbor s varhaníkem Schützem v roce 1895

 

            Teprve později, až za varhaníků Kupky a Mazla, který vystudoval varhany v Brně u Janáčka, začaly na kounický kůr pronikat také české skladby a mše, hlavně vánoční (Halík, Kolařík, Marhula, Ryba, později i Mácha) a velmi oblíbené byly staré české vánoční pastorely pro sóla, sbor, s doprovodem třeba jen varhan a flétny, na kterou výborně hrával bývalý vojenský muzikant a učitel hudby Richard Picka nebo později Bedřich Hlavoň, obchodník z Trboušan a rodák z Mor. Bránic. Pan Kupka a hlavně jeho nástupce Mazel, si komponovali dost vlastních skladeb a mší sami, z nichž některé byly natolik zdařilé, že je používáme ještě dnes, pokud mají nyní požadovaný liturgický text, ať český nebo latinský.

            Je třeba podotknout, že v archivních skříních na kounickém kůru je také hodně notových materiálů nekompletních a neúplných, možná i vzájemně pomíchaných a částečně poztrácených, když s nimi manipulovaly i laické osoby, např. při jejich stěhování, jsou tam i nějaké zbytky písní německých, většinou pohřebních, které zřejmě bývaly používány v minulosti při pohřbech německých spoluobčanů. V šedesátých letech, po smrti varhaníka Mazla, totiž na kounickém kůru nebylo téměř nic, veškeré notové materiály, mše latinské, české, různé vložky, ofertoria, pohřební písně, vánoční pastorely, sólové party, to všechno bylo uloženo ve skříních u Mazlů a do kostela se přinášelo jen to, co se právě nacvičovalo. Pro varhaníka Mazla to mělo svou výhodu, že si z těchto materiálů mohl doma kdykoliv vybírat, upravovat, doplňovat, rozepisovat a instrumentovat vše, co si potřeboval pro chrámový sbor a muzikanty připravit, zkontrolovat a nemusel pro každou věc chodit zvlášť do kostela na kůr. Teprve koncem 60. let jeho dcera pí Božena Badinová přivezla do kostela na vozíku všechny staré, tištěné latinské mše a po její smrti zásluhou našeho zpěváka, p. Jaromila Žaloudka jsme dostali od jejího syna, Mazlova vnuka, který se hudbě vůbec nevěnoval, i všechny zbývající partesy, které ještě měli doma. Pokoušeli jsme se to s p. učitelem Kovářem (+1973) roztřídit a poskládat, ale úspěch byl jen částečný. Většina těchto materiálů je už dnes nepoužitelná, protože nerespektuje, dnes, po koncilu platný požadavek, aby při mších byly i ve sborových zpěvech používány jen úplné liturgické texty. U starších, českých sólových vložek zase bývala v textech používána tak archaická čeština, že se bez náročných úprav tyto materiály už také nedají použít. A protože za války a za totality prakticky žádná duchovní hudba v notách nebyla k dostání (a čekalo se také na koncil), nezbývalo varhaníkům nic jiného, než aby si upravovali a komponovali své skladby sami a šili je na míru možnostem, které jim skýtal místní chrámový sbor, solisté - pokud jací byli - i muzikanti, pokud svým amatérským kumštem byli ochotni a schopni přispět i do kostelní muziky.

 

 

Chrámový smíšený sbor s rakouskou vojenskou hudbou na schodech kostela při oslavách 79. narozenin císaře Františka Josefa v srpnu 1909 na kounickém náměstí. Varhaník: Adolf Kupka

 

Posloupnost varhaníků a dirigentů     při novém farním kostele od r. 1879

 

Působnost v Dolních Kounicích:

 

 1879 - 1897?                         Schütz Vincenc varhaník a učitel hudby, nar. 1856,

pocházel z Vyprachtic v Čechách, absolvent tříleté varhanické školy v Praze, zemř. V Kounicích 1902

1897?- 1928+                         Kupka Adolf , z Dubicka u Zábřehu, učitel, varhaník, dirigent, ředitel obecné školy, nástroje: housle, klavír, varhany, violoncello,

                                               vedl hudební kroužek a založil mužský sbor

1920 - 1960+                         Mazel Vojtěch varhaník, absolvent Janáčkovy

                                               varhanické školy, byl několik let varhaníkem Tuřanech,

nástroje: housle, klavír, varhany (pocházel z Líšně)

192? - 1962+                         Badin František        dirigent chrámového sboru,

                                               kapelník dechové hudby a mistr tesař z Něm. Bránic

1960 - 1990                           Holý Antonín varhaník, malíř portrétních i abstraktních obrazů, invalidní důchodce z Ivančic, ze zdravotních důvodů však odmítal nacvičovat chrámový sbor

1960 - 1999                           Potáčová Marie prodavačka, harmonium - doprovod

                                               lidového zpěvu ve všední dny, sopránová sóla ve sboru

1960 - 1970                           Blimsritterová Alžběta („Madam“) - harmonium,

                                               varhany, doprovod lid. zpěvu ve všední dny. Matka

                                               pí Bedřišky Sychrové, choti MUDr. Sychry

1965 - dosud                         Liškutín Stanislav, do r. 1988 jen výpomocný varhaník, nacvičoval však chrámový sbor od r. 1962, jinak zaměstnán jako techn. pracovník v Brně (časté, i 14 denní služební cesty), bytem v Mor. Bránicích, rodák z Bedřichovic u Brna – farnost Šlapanice, kde začal hrát na varhany v r. 1950 u tamního varhaníka Miroslava Šafránka, později otce herečky Libuše Šafránkové

1970 - 1973+                         Kovář Bohumír         dirigent, učitel, po amnestii skladník

                                               nástroje: housle, trombon    (bývalý polit. vězeň v 50. letech)

1974 - 1978                           Pexa František         dirigent (z Trboušan)

                                               nástroj: klarinet

1979 - 1987                           Leitner Karel            dirigent (z Alexovic)

                                               nástroj: housle, trubka

1987 - dosud                         Mgr.Hladíková Františka , provdaná Burešová , dirigentka z Nových Bránic, konzervatoristka - akordeon, klavír, učitelka hudby.

1989 - 1996   +1997             prof. Psota František dirigent - profesor na kon

                                               zervatoři, lesní roh, z Brna, rodák z Dol. Kounic

1989 - dosud                         Mgr. Horký Jan dirigent - rodák z Letkovic

                                               techn. pracovník Telecomu, klavír, varhany

1998 - dosud                         Mgr. Koblížková Jana, provdaná Navrátilová - učitelka   z Mor. Bránic, varhany, harmonium, klavír, doprovod chrámového zpěvu ve všední dny, soukromě v Brně studovala hru na varhany.                                                   

 

            Ve farní kronice je následující poznámka p. faráře Dyčky, že „p. Vojtěch Mazel nastoupil u nás 1. prosince 1920 a vedl kostelní hudbu skoro 40 let." Znamená to tedy, že mezi roky 1920 a 1928 (kdy p. Kupka ředitel obecné školy náhle zemřel), vykonával běžnou varhanickou praxi v Dolních Kounicích už p. Vojtěch Mazel, kdežto p. Adolf Kupka, i jako zkušený hudebník a bývalý místní varhaník, se zřejmě musel věnovat naplno především škole a s chrámovým sborem spolupracoval jen o větších svátcích, kdy pomáhal nacvičovat a řídit náročnější duchovní zpěvy a skladby. Chybí také jméno toho, kdo hrával na varhany v Kounicích za první světové války, když byl p. Adolf Kupka na frontě za první světové války. Pokud by se též zjistilo, že funkci řádného varhaníka p. učitel Adolf Kupka nevykonával nebo nemohl vykonávat kvůli hlavnímu zaměstnání ve škole, již ani před příchodem p. Vojtěcha Mazla do Kounic v r. 1920, (varhaničení představovalo přece každodenní hru na varhany při mších - v neděli třikrát, a ještě odpoledne i na požehnání - a k tomu bylo tehdy za rok cca 60 pohřbů a 40 svateb), pak by zcela chybělo jméno skutečného varhaníka, který toto místo musel zastávat někdy mezi roky 1897 až 1920.

 

 

Kounický chrámový sbor s varhaníkem Mazlem a hudebníky o Velikonocích 1928

  

            Jména místních občanů v Mělčanech, kteří by po roce 1877, kromě kounického varhaníka, byli také případně schopni doprovázet lidový zpěv na tehdy nové mělčanské varhany, zejména při místních pobožnostech, nejsou žádná známa. V padesátých až sedmdesátých letech 20. stol. však zde vykonával funkci varhaníka už delší dobu pan Antonín Haška (nar. 1913, +1991), místní holič, zaměstnán byl i jako pracovník invest. odd. ČSD Brno, který také vypomáhal o nedělích hrou na varhany ve farním kostele v Medlově, občas i někdy v Kounicích. V určitém období měl v Mělčanech dokonce i ženský sbor, který zpíval při pohřbech i při jiných příležitostech v mělčanské kapli. V současné době hraje v Mělčanech na varhany buď kounický varhaník, nebo také místní, mělčanský občan, pan Petr Peloušek (roč. 1968), vnuk zemřelého varhaníka p. Antonína Hašky. Hraje též velmi dobře na trubku při pohřbech i v kounickém kostele se sborem o velkých svátcích.                               

                                                                                       Stanislav Liškutín  

 

 

Smíšený chrámový sbor 21. října 1979 při velkých oslavách 100. výročí  farního kostela, kdy bylo udělováno gen. vikářem prof. Ludvíkem Horkým sv. biřmování. 

                              Kounický smíšený chrámový sbor zpívá o Velikonocích 2004

 

Jedny z prvních pneumatických varhan, postavených 1903 firmou Mölzer v Kutné Hoře

 

 

Původní hrací stůl s přidaným elektronickým třetím manuálem CASIO

pro sólovou hru pravou rukou

 

 

Kounický chrámový sbor s hudebníky po svatoantonínské poutní mši sv.

v barokní kapli sv. Antonína v Dolních Kounicích v roce 2004

 

 Dne 6.3.2010 se konala děkovná slavnost  u příležitosti životního jubilea a padesátileté varhanické služby ředitele kůru bratra Stanislava Liškutína. Fotky najdete zde.

120 x 60

Zvukové ukázky chrámového sboru

Vánoce

Adam Michna  Chvalme všichni Spasitele , G.  F. Root  Vánoční čas nám nastává, Intráda

Začátek vánoční mše sv. - varhany

Pane smiluj se, Gloria, gloria na výsostech Bohu 

Antifona + mezizpěv po 1. čtení

Adam Michna  Když veškeren svět byl popsán

Jakub  J. Ryba  V pokoře poklekněme, Nebe hlásej Svatý, obloho zněj Svatý 

Svatý, svatý 

Jakub J. Ryba  Nyní se do Tvé ochrany poroučíme

Neander  Vzhůru pastýřové 

Vojtěch Mazel  Pastorela k požehnání 

Tichá noc   lidový zpěv + varhany 

J. Mácha  Zvěstuj Těla vznešeného

Narodil se Kristus Pán,  Jakub J. Ryba S radostí a plesáním

Trombon sólo + varhany   3 vánoční melodie na závěr po mši sv.

 

Velikonoce

Robert Führer  Píseň o vskříšení Páně 
Fr. Schöpf  Sanctus - Erste Landmesse op. 83 
Fr. Schöpf  Agnus Dei - Erste Ladmesse op. 83 
Vangelis  Děkujeme Kristu Pánu 
F. Kroupa  Regina Coeli 
Velikonoční intráda + závěr ( varhany)

 

Svatoantonínská pouť

V. Mazel  K Tobě se utíkáme 

Velikonoční intráda ( Haydn) 

S. Liškutín  Mše d moll  - Pane smiluj se

Mše  d moll  - Sláva na výsostech Bohu 

Dvěstěpadesát let celých jsi našim ochráncem  ( archiv)

S. Liškutín  Mše d moll - Svatý svatý

Mše d moll - Beránku Boží 

Anonym  Pange lingua  

V. Mazel  Před Svátostí touto svatou

Gounod - Ševela  Má drahá Moravo

 

Vánoce 2013

Jan Hlucháň  Půlnoční pastorela

Archiv   Hajej, nynej Jezulátko

Stanislav Liškutín   Pane smiluj se nad námi

Stanislav Liškutín   Sláva na výsostech Bohu

Antifona  Uzřely všechny končiny země

P. V. J. Kučera   Narodil se Spasitel (1937)

Jakub Jan Ryba   Milí synáčkové

Stanislav Liškutín   Svatý, svatý, svatý 

Otče náš

Stanislav Liškutín   Beránku Boží

Jaroslav Otčenášek   Svatá noc se sklání po kraji

Narodil se Kristus Pán, Sláva buď na výsosti, Vánoční intráda

 

Gothard 2016

Mužský sbor

 

Velikonoce 2017

Smíšený chrámový sbor